DOPIS OD SPONZORA, KTERÝ POTĚŠÍ

„Nerad jezdím metrem. Nevadí mi průvan, tlačenice, nemám klaustrofobní pocity. Vadí mi natažené ruce různých „výběrčí“. Na pejsky, na slepce, na nemocné, co já vím. Mám dát každému z nich drobné? Tolik jich nemám! Mám sklopit zrak, vyhnout se jim? Nic jsem přeci neprovedl, nechci mít pocit viny, ale taky nejsem Ježíš Kristus. Někteří navíc nevypadají důvěryhodně. Bůhvíkam ty peníze zmizí.
Jenže pomáhat bych měl a chtěl! Něco jsem přece dokázal. Něco přes to všechno vydělal a zbylo mi. Postaral jsem se o své děti, taky o rodiče, něco jsem půjčil kamarádům nebo příbuzným a už mi nevrátili. Starám se o své zaměstnance, i když jich je pár. Taky byly povodně, to jsem taky pomohl. Tak komu tedy podat pomocnou ruku sám ze své vůle? Kdo ji nemá nataženou až ke mně domů, do firmy? … No kluk ve škole taky se spolužáky vybíral. Nakonec koupili kozu do Afriky. Kde je jí konec? Pomohla jim nebo ji snědli? Když už tedy pomáhat, chci to vidět. Chci si na to sáhnout. Je to pár let a někde jsme se setkali se společností A-B help. Nápad to prý přišel z Německa a zdál se mi dobrý. Za své peníze koupit aspoň kousek auta. Nebo velký kus. Podle toho, na co se cítím. Složíme se s ostatními. A navíc budu mít na tom autě reklamu. No možná ji i někdo uvidí, ale já to vnímám spíš jako podpis. Jako výraz hrdosti. Tak jsem jim trochu peněz poslal. Pak mi z A-B help napsali, že je auto připravené a že se bude předávat. Že se můžu přijít podívat. Že dostanu certifikát. No to byla chvíle veliká. Děti z klokánku. Jejich radost. Nikdo už ruku nenatahoval, připravili si poděkování. Básničky, občerstvení, ukázali nám svůj domov. Stejně pořád pokukovali po tom novém velkém autě. Budou moct jet na výlet, vejde se jich tam dost! Styděl jsem se zas. Mohl jsem dát víc. Jsou to přece naše děti! A tak mi ty certifikáty za další auta s léty přibývají. Mám jich pěknou sbírku. Za ty roky celkem pět a letos přibyde šestý! Koukám na ně rád a s radostí. No a nakonec mi přibyl jeden klokánek domů. Jmenuje se Lukáš a je mu 8 let. A pro poslední auto namaloval reklamu sám! Nejsem alibista, ale v metru už si klidně řeknu: „Něco jsem daroval“. Peníze i radost. Teď je to vážení na vás ostatních. Příští auto bude NAŠE!“ Tonda Popelák, Antikvita Praha

dDd

DOPIS Z DĚTSKÉHO DOMOVA, KTERÝ POTĚŠÍ

„Aktivita Vaší firmy A-B help zprostředkováním kontaktů neziskové sféry se světem firem umožňuje poskytnutí vozu Ford Transit Dětskému domovu ve Zruči n. S. a mimořádně tak pomáhá v každodenním provozu dětského domova. Více jak šest let slouží u nás vozidlo k zásobování kuchyně, k výjezdům dětí na výlety, k dopravě na letní tábory a také třeba k převozu dětí do zdravotnických zařízení
na různá ošetření – a že se ve čtyřech velkých „rodinkách“, kde je po 7–8 dětech, najde každou chvíli nějaký důvod lékaře navštívit, je pochopitelné. V podstatě si dnes již neumíme představit, jak bychom bez tohoto vozu celou řadu běžných situací zajišťovali. Objednávat na vše komerční dopravu by bylo ekonomicky zcela neúnosné.
Vůz Ford Tranzit najel s našimi dětmi již téměř padesát tisíc kilometrů a projel se
po silnicích od Karlových Varů po Uherské Hradiště, od Šumavy po Krkonoše, přivezl stovky nákladů do provozu domova, odvezl stovky kufrů a tašek na tábory a také vyslechl mnoho písniček, které si děti zpívaly při cestě za zábavou a rekreací. Nezbývá, než firmě A-B help poděkovat za mimořádnou pomoc, která umožňuje našemu zařízení poskytnout plnohodnotnou péči dětem, které neměly víc štěstí.“

Mgr. Milan Lehečka,
ředitel Dětského domova ve Zruči nad Sázavou